Vyhledat
  • Johana Vozdeková

Buď bdělý

Aktualizace: 11. pro 2017

Při sychravém počasí těchto podzimních dní je nálada na čtení a pořádný hrnek čaje o trochu silnější než obvykle. Využila jsem tedy volnou sobotu, a můj program byl jasný. Tentokrát jsem však nesáhla po klasické knize, nýbrž deníku. Deníku, který jsem si psala během svého pobytu na Srí Lance, kam jsem odjela meditovat, poznat a porozumět sama sobě. 


S meditacemi jsem neměla žádné zkušenosti, ale cosi uvnitř mne mě vybízelo, abych s nimi začala. Našla jsem si buddhistické meditační centrum ve středu Srí Lanky v malé vesničce Nilambe, kam jsem se vydala. Když jsme po 45 minutách vyjeli tuk-tukem obrovský kopec až na samý vrchol, věděla jsem, že mé rozhodnutí bylo správné.


Už jen ten výhled za to stál.

 

Jedním dechem pročítám řádky, které jsem během meditování napsala, prohlížím fotky a vracím se nejen myšlenkami, ale také pocity zpět na místo, které jsem si na jednu stranu zamilovala a na tu druhou ve mne vyvolává jakési nejisté pocity, možná i bolest. Byly to chvíle, kdy člověk musel být pouze sám se sebou. Stal se svým jediným parťákem, vedl vnitřní rozhovory, kdy ta bdělejší část já ujišťovala tu ustrašenou, že každé rozhodnutí, které udělalo, bylo správné a že je to zkušenost, ze které bude těžit celý život. Musel se vypořádat se svými myšlenkami. Pocity euforie střídali pocity beznaděje z minuty na minutu.

 

Již tenkrát jsem nebyla zastáncem očkování ani léků a také jsem věřila, že každý jsme strůjcem svého osudu, který si tvoříme svými myšlenkami. A ta dobrá zpráva – myšlenky se dají změnit. Vždy a za každé situace. Bohužel mnohokrát necháme situaci zajít tak daleko, až třeba není dostatek času či odvahy na to, je změnit. Zastavila jsem se u jedné věty, o které jsem začala přemýšlet.

 

Bylo to v období, kdy jsem se do meditačního centra vracela podruhé. Každý pobyt měl totiž pouze 5 dní (vlastně 6, ale jeden den se půlil a tak všude uvádí 5) a mezi nimi byla 10denní pauza, kdy jsme odjeli a já ji celou proležela se střevními problémy. Vypadalo to, že přestaly, a tak jsem se rozhodla do Nilambe odjet znovu. Nicméně se vrátily ihned po příjedu a z důvodu, že tam nebyl pořádný záchod, jsem vážně přemýšlela o opuštění centra. Vlastně jsem pro něj byla rozhodnutá. Šla jsem tedy za sestrou Khemou, která nás vedla při meditacích.  Budu teď přesně citovat, co jsem si do deníku napsala: